Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned úvodem musím čtenáře upozornit, že materiál prezentovaný na recenzovaném disku si skutečně nic nezadá se svým souhrnným názvem „Exploding Head”.
Ačkoliv se A PLACE TO BURY STRANGERS (APTBS) nijak netají sklony k chmurným hudebním náladám a poselstvím, tak metodika, kterou používají k dosažení svého úzkostlivého libida, může důvěřivého posluchače pěkně potrápit. Brooklynská trojka totiž drsně hladí svoji zatraceně rozmanitou kombinací post-punkové idey s vlivy noise rocku, shoegaze a zvláště pak industriálu.
Desítka vesměs svižně uhánějících skladeb hned při prvním doteku spolehlivě obmotává chapadly popové návykovosti, ze kterých s každou další várkou poslechů vyjíždí ostré drápky infikované dlouze nabíhajícím nervním sérem. Toto při opakovaném užívání doslova rozkmitává a štěpí mozkové komory a takto navozuje pocit dobrovolného stavu schizofrenie. Materiál potom zvláště nabírá na intenzitě a účinnosti je-li vstřebáván při každodenně moderních „nemám čas” stresech, kdy na vás všecko kolem patřičně nepříznivě dopadá.
Nic se však neděje za pomoci nějakých prvoplánových extrémů, ba právě naopak. Pokud očekáváte afektovaný zpěvo-krákor, tak dostanete poměrně klidný, odevzdaně naléhavý přednes, který se spíše, plivajíce cynické texty, drží hlubších, mírně tvárných poloh, tak aby podpořil dominující rytmické duo, jemuž ve většině případů z pozadí dodává šmrnc echo-depresivně naladěná kytara, nejednou sahající i po dosti melodických motivech („In Your Heart”, „Smile When You Smile”). Jak šestistrunka, tak i basa velmi často vysílají své vzkazy přes různé krabičky efektů (nejtemněji v „Ego Death”). Nikdy však nedochází k žádnému přehnanému vazbení na dvou strunách po dobu dvou minut. Album občas nenápadně tíhne i k tanečním rytmům (nevýrazněji v „Keep Slipping Away”), ale ani tyto uvolňující záchvěvy nevedou k upuštění neustále se valícího přetlaku na sluchovody a jakoby svojí časovanou lehkostí ještě více umocňovaly už tak pěkně plíživou tísnivost vycházející z reproduktorů.
Celá koncepce tohoto psycho-varieté, kde svojí významnou roli samozřejmě sehrávají i střídmě exponované industriální samply, je pomocí jakési perverzní psychologie vybudována tak, aby nedávala posluchačovi, se kterým je smýkáno od stěny ke stěně, sebemenší možnost utéci ze svého psychedelicky skličujícího perimetru.
Ctíce odkazy THE JESUS AND MARY CHAIN, JOY DIVISON nebo třeba i THE CURE je „Exploding Head” druhým dlouhohrajícím zásekem v sedmileté historii a i díky velmi dobré produkci pro kapelu znamená vypilovaní vcelku svojského a chytlavého retro zvuku, který předesílal o něco slabší debut z roku 2007.
S deskou, která vyšla během loňského října pod křídly major labelu Mute, jsem strávil hodně času a APTBS pro mě v současné době, jako jedni z mála, představují téměř dokonalé zvládnutí látky, která mísí výše uvedené a mnou oblíbené žánry.
1. It Is Nothing -
2. In Your Heart
3. Lost Feeling
4. Deadbeat
5. Keep Slipping Away
6. Ego Death
7. Smile When You Smile
8. Everything Always Goes Wrong
9. Exploding Head -
10. I Lived My Life To Stand In The Shadow Of Your Heart
Diskografie
Worship (2012) Onwards To The Wall (2012) Exploding Head (2009) A Place To Bury Strangers (2007)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2009 Vydavatel: Mute Records Stopáž: 43:00
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.